Vrátil jsem se z poslední reprízy divadelního představení z poezie Christiana Morgensterna Šibeničníkovy písně, které se uskutečnilo ve středu 11. září ve Studiu D Západočeského divadla v Chebu.
Všichni ti, kteří do divadelního klubu „Déčko“ nedorazili, mohou jen litovat. Představení mne okouzlilo, s překvapením a potěšením jsem sledoval, s jakou chutí a nadšením mladí adepti herectví vystupují. Ani minutu jsem se nenudil a obdivoval plno hezkých nápadů a interpretací básní. Chvíli jsem byl dojat, chvíli jsem se smál, chvíli jsem přemítal. Tak by to asi mělo u umění být, mělo by vzbuzovat naše emoce.
Všem, kteří se nějak o zdar vystoupení zasloužili, nejen účinkujícím, ale i jevištní podpoře a samozřejmě také vedoucímu souboru panu profesorovi Alexeji Kokorevovi, moc děkuji za příjemný a milý večer. Dovedu ocenit, jak náročné je v dnešní době své žáky motivovat. Vím, kolik vynaloženého úsilí, snahy a námahy za představením ve skutečnosti stojí. Shoduji se úplně s Christianem Morgensternem, který prohlásil, že „jedna hodina nadšení vyváží víc než celý rok spořádaného a jednotvárně plynoucího života. Není úspěchu bez úsilí, není žáru bez ohně“.
Držím mladým umělcům palce, ať se jim i nadále daří udržet v sobě potřebný oheň a žár. Moc se těším na další zážitky, které nám školní divadelní soubor připraví.