S velkou lítostí oznamujeme, že ve čtvrtek 18. ledna 2023 v Olomouci zesnula paní Mgr. Libuše Slámová.
Osobní vzpomínku na tuto dlouholetou skvělou pedagožku chebského gymnázia napsala její velká kamarádka paní Zdena Tesařová, která na Gymnáziu Cheb také mnoho desetiletí vyučovala výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii.
Moje drahá kamarádka Liba Slámová pochází z Olomouce, kde také vystudovala. Stejně jako já, rodačka z Pardubic, musela nastoupit na umístěnku do Chebu. Takových nás bylo na chebském gymnáziu víc, společně jsme čelili komunistické buzeraci.
Já a Liba jsme spolu seděly 45 let v jednom kabinetu. Ona byla kantorka od Boha, náročná a spravedlivá, se smyslem pro humor a nadsázku.
Spolu se studenty jsme zažily úžasné věci nejen na exkurzích v Praze, ale i na školních výletech a brigádách. Na Chodsku jsme mnohokrát týden či dva v prachu a zimě vybíraly brambory, a přitom se dokázaly radovat, jak dobré jsou švestky u silnice.
Liba vedle kantořiny věnovala hodně času divadlu, byla členkou ochotnického spolku ve Františkových Lázních.
Spolu jsme také nachodily stovky kilometrů, někdy jen samy dvě, jindy s partou turistek z Benátek nad Jizerou. Liba nebyla sportovní typ, v mládí pro ni byla charakteristická knížka a cigareta. Ale postupně, zejména v penzi jsme chodily čím dál víc a delší trasy, já ve předu a ona za mnou nadávala, že znám jen cesty do kopce.
Od revoluce 89 sledovala politiku a četla všechny slušné noviny. Fandila a věřila dobrým politikům a novému prezidentovi.
Po smrti manžela se vrátila do Olomouce a starala se o dům po rodičích. Ráda chodila do Sokola, pracovala na zahradě a diskutovala se svými laskavými sousedy. Na Cheb ale nezapomněla, jezdila pravidelně na návštěvy. A její hodná rodina z Aše ji zase ráda navštěvovala v Olomouci. Problémy, které přináší stáří dokázala zvládat s nadhledem, stále si zachovávala radost ze života.
Paní profesorku, „Slámču“ (jinak jsme ji neřekli), jsem měl to potěšení osobně poznat už jako student gymnázia, kde mě naučila (a to znamenitým způsobem) ruský jazyk. Potom jako dokonalou kolegyni, když jsem na gymnázium nastoupil jako učitel, a nakonec jako spolehlivou a bezvadnou spolupracovnici v pozici ředitele školy.
Lidé jako Slámča, ve skutečnosti neumírají, žijí totiž trvale v paměti a srdcích nejen svých nejbližších, ale i svých studentů a kolegů a se svým milým úsměvem a nadhledem z učitelského nebe sledují, jak to tu vedeme…
Sbohem paní profesorko, děkuji Ti za všechny Tvé studenty a kolegy, na Tebe není možné zapomenout!